vysvětlení bohoslužby v širším spektru

'''Bohoslužba''' je nábožensky motivované setkání lidí za účelem komunikace s božstvem, setkání s ním nebo oběti, která mu má být přinesena. Bohoslužba se může odehrávat v prostoru pro ní určeném (Chrám, Kostel, Modlitebna, Synagoga, Mešita, Pagoda apod.), v obyčejném domě nebo na volném prostranství či v přírodě. Bohoslužba má často ritualizovaný, tradičně předávaný průběh, avšak existují i bohoslužby spontánní. Židovství V židovství se většina bohoslužeb odehrává v synagoze. Ve všech směrech židovství existuje bohoslužebná praxe slavení šabatu a jednotlivých svátků. K těmto bohoslužbám se v ortodoxním a konzervativním židovství řadí ranní modlitba (šacharít), odpoeldní modlitba (Mincha) a večerní modlitba (Maariv). Pro bohoslužbu je zapotřebí, aby se sešlo deset dospělých Mužů, tzv. Minjan. V liberálním židovství se do tohoto počtu započítávají i ženy. Bohoslužba se skládá z modliteb, písní, žalmů a Kadiše. O šabatu a o svátcích se ráno veřejně čte ze svitku Tóry, na Jom_kipur i navečer. Tóra je přitom středem židovské bohoslužby. Křesťanství Již v novozákonních spisech lze najít zmínky o různých podobách bohoslužby, jak ji zachycují Skutky_apoštolů a některé listy svatého Pavla. V celé patristické epoše pak nacházíme časté zmínky o křesťanské bohoslužbě, která je zde nazývána také Liturgie. Svatý Justin_Mučedník († 165) píše ve své ''První apologii'', že bohoslužba se skládá ze čtení z Písma, Kázání, přímluv a slavení Večeře_Páně. Podoba liturgie se lišila v závislosti na dané Církevní obci, nechyběly při ní ani pohybové prvky (např. určitý druh procesí při římských ''stationes''). Bohoslužebné knihy, např. Sakramentáře, které se zachovaly z 5. a 6._století zachycují poměrně dobře, jak křesťanská bohoslužba ve Starověku vypadala. K zásadnímu zvratu dochází až v době protestantské reformace, kdy je v některých reformačních směrech dlouho trvající historický vývoj bohoslužby přerván a dochází k pokusům o návrat k původní podobě křesťanské bohoslužby. Pro římskokatolickou církev má pak v současnosti významný vliv Liturgická_reforma 2. vatikánského koncilu. Východní církev Ve východních církvích je ústřední bohoslužbou Božská_liturgie, slavení eucharistie, které je ve vlastním smyslu považováno za jedinou pravou bohoslužbu. Římskokatolická církev V římskokatolické církvi se považuje za bohoslužbu slavení eucharistie (Mše), slavení Svátostí (např. Křest, Manželství, Svěcení), Bohoslužba_slova, Liturgie_hodin, různé lidové Pobožnosti, Pohřeb a svěcení Kostela a Oltáře. Luterství V Luterství se za bohoslužbu považuje četba Bible, modlitba, kázání, zpěvy, vyznání hříchů a večeře Páně. Reformované církve Základním prvkem bohoslužby reformovaných církví je kázání. Večeře Páně se velmi často slaví první neděli v měsíci a navíc při příležitosti církevních svátků Vánoce, Velikonoce, Letnice, liturgie je velmi jednoduchá. Svobodné církve Svobodné církve nemají žádnou ritualizovanou podobu bohoslužby. Bohoslužbu tvoří obvykle společná modlitba doprovázená písněmi a biblickými texty .